Rozsivky

zařazení: Eukaryota – SAR – Stramenopila – Ochrophyta – Bacillariophyceae (rozsivky)

zpět na systém

Charakteristika

Významná skupina jednobuněčných řas, jedná se o vůbec nejpočetnější skupinu. Mohou žít jednotlivě, řada z nich však tvoří kolonie1.

Důležitým znakem je jejich schránka (frustula), která je tvořena oxidem křemičitým. Skládá se ze dvou částí, menší a větší, které do sebe zapadají jako krabičky či Petriho misky. Horní polovina se nazývá epitéka, spodní pak hypotéka2. Výměna látek mezi centroplasmou a vnějším prostředím probíhá pomocí areol, tedy velmi malých (submikroskopických) otvorů ve frustule. Areoly jsou většinou uspořádané do řad – tzv. strií3. 

Rozsivky se z hlediska tvaru dělí na dvě skupiny – paprsčitě souměrné centrické a osově souměrné penátní. Značná část rozsivek má ve frustule raphe, tedy jakousi rýhu, jež prochází povrchem schránky a slouží k pohybu a výměně látek4.

Chloroplasty obsahují chlorofyl a a c, β-karoten a z xantofylů např. fukoxanthin, diatoxantin a diadinoxantin, díky kterým mají svou typickou hnědou barvu2.

Ekologie

Rozsivky jsou ubikvitně rozšířeny, kromě vody je můžeme najít třeba v půdě, na smáčených skalách, a dokonce i ve vzduchu2.

Jejich význam pro přírodu i člověka je značný. Mají na svědomí vznik ložisek ropy, zejména v jižní části planety (severní ložiska vznikla díky zelené řase Botryococcus – viz Trebouxiophyceae)5.

Z odumřelých schránek rozsivek vzniká usazená hornina zvaná křemelina. Je porézní a má bílou až šedou barvu. Své využití nachází třeba jako filtrační médium v potravinářství, izolační materiál ve stavebnictví, případně i jako doplněk stravy6.

Rozsivky též velmi dobře reagují na znečištění vody, což má užitek pro vodní hospodářství a sledování kvality vody2. Své využití nachází dokonce i v kriminalistice, a to při vyšetřování okolností při smrti utonutím. Podle rozsivek nalezených v těle utonulých (v plicích, játrech či kostní dřeni) je možné určit místo události a objasnit tak některé okolnosti při vyšetřování7.

Významní zástupci

8,9

  1. penátní, volně žijící
    • Navicula – obrovský počet druhů; zpravidla bentos tekoucích i stojatých vod
    • Cymbella – typicky zahnuté, půlměsíčité frustuly (vypadá, jako by se usmívala); volně žijící v bentosu, mohou přisedat pomocí slizových stopek
    • Gomphonema – klínovitý až kyjovitý tvar; obvykle žije v bentosu či epifytonu
  2. penátní, tvořící kolonie
    • Tabellaria – čtvercové nebo obdélníkové frustuly uspořádané do „cik-cak“ kolonií; metafyton a plankton zejména čistších sladkovodních biotopů
    • Fragilaria – jednotlivě nebo koloniálně žijící, dlouhé frustuly, někdy uspořádané v „žebříčkovitých“ koloniích, obzvláště v planktonu
    • Asterionella – dlouhé frustuly připomínající stehenní kosti, uspořádané v typických hvězdicovitých koloniích; planktonní
  3. centrické
    • Cyclotella – většinou jednotlivě žijící, v čelním pohledu kruhové frustuly připomínají Petriho misku; planktonní
    • Melosira – kolonie připomínají vlákna, frustuly jsou hladké, přichycené k sobě jen malými zoubky, v čelním pohledu kruhové; všudypřítomné
    • Aulacoseira – kolonie připomínají vlákna, frustuly ornamentované, přichycené k sobě výraznými trny, v čelním pohledu kruhové; zejména planktonní

Galerie

  • Navicula sp. (M. Krautová)
  • Cymbella sp. (M. Krautová)
  • Gomphonema sp. (F. Hrubý)
  • Tabellaria sp. (J. Kaštovský)
  • Fragilaria sp. (M. Wipplingerová)
  • Asterionella sp. (P. Znachor)
  • Cyclotella sp. (M. Krautová)
  • Melosira sp. (M. Wipplingerová)
  • Aulacoseira sp. (J. Kaštovský)

Literatura

  1. JOHN J. 2007. Heterokontophyta: Bacillariophyceae. Algae of Australia. 288-310.
  2. KALINA T., VÁŇA J. 2010. Sinice, řasy, houby, mechorosty a podobné organismy v současné biologii. Nakladatelství Karolinum, Univerzita Karlova, Praha. 606 pp.
  3. KOCIOLEK J. P., SPAULDING S. A., LOWE R. L. 2015. Bacillariophyceae: The Raphid Diatoms. In WEHR J. D., SHEATH R. G., KOCIOLEK J. P. (eds.) 2015. Freshwater Algae of North America. Elsevier Inc., pp. 709-772.
  4. RUCK E. C., THERIOT E. C. 2011. Origin and Evolution of the Canal Raphe Systém in Diatoms. Protist. 162, 723-737.
  5. SHUKLA S. K., MOHAN R. 2012. The Contribution of Diatoms to Worldwide Crude Oil Deposits. In GORDON R., SECKBACH J. 2012. The Science of Algal Fuels: Phycology, Geology, Biophotonics, Genomics and Nanotechnology. pp.355-382.
  6. IVANOV S. É., BELYAKOV A. V. 2008. Diatomite and its applications. Glass and Ceramics. 65:48-51.(Ivanov & Belyakov, 2008)
  7. VERMA K. 2013. Role of Diatoms in the World of Forensic Science. Journal of Forensic Research. 4(2):181-184.
  8. KAŠTOVSKÝ J., HAUER T., GERIŠ R., CHATTOVÁ B., JURÁŇ J., LEPŠOVÁ-SKÁCELOVÁ O., PITELKOVÁ P., PUSZTAI M., ŠKALOUD P., ŠŤASTNÝ J., ČAPKOVÁ K., BOHUNICKÁ M., MÜHLSTEINOVÁ R. 2018. Atlas sinic a řas ČR 1+2. powerprint, Praha, 384+480 s.
  9. KAŠTOVSKÝ J. 2022. Sinicearasy.cz: Skripta ke kurzu Algologie, PřF JU. Dostupné z: http://www.sinicearasy.cz/skripta/algologie.