Zásadní částí výzkumu sinic a řas jsou terénní odběry. Následující text popisuje, co musí správný algolog podstoupit předtím, než usedne k mikroskopu a jaké nástroje k tomu potřebuje.

Jako první je třeba zvolit vhodnou lokalitu a příhodný čas k odběru. Fytoplankton totiž podléhá sezónním vlivům, což znamená, že v rozdílných částech roku můžeme na jedné lokalitě pozorovat společenstva o různých počtech jedinců a s rozličnou druhovou diverzitou. Podstatný vliv mají i diurnální změny (změny během dne), zejména v letních měsících a v eutrofních nádržích. Pokud chystáme opakované odběry v dlouhodobém časovém horizontu (např. pro porovnání změn společenstva během jednoho roku), měli bychom je provádět dopoledne a vždy ve stejnou hodinu¹.

Když dojdeme na místo, přichází na řadu první a též jedna z nejzásadnějších propriet algologa – zápisník. Do něj zaznamenáme polohu odběrového místa (buď název vodní plochy a přibližný popis polohy, anebo přesné GPS souřadnice). Toto je důležité zejména, pokud odebíráme na více místech v rámci jednoho vodního tělesa. Taktéž pečlivě zapisujeme datum a čas odběru.

Dále je nutné zjistit základní fyzikální a chemické vlastnosti vody. Jednou z klíčových informací je množství kyslíku rozpuštěného ve vodě, k měření tohoto parametru slouží přístroj zvaný oxymetr. Dále měříme elektrickou konduktivitu a pH vody. Elektrická konduktivita („vodivost“) přibližně určuje, kolik je ve vodě rozpuštěných minerálních látek, tedy látek schopných vést elektrický proud. Takto stanovený obsah minerálů je však jen velmi orientační – zaprvé jejich množství udává pouze přibližně, a zadruhé nic nevypovídá o jejich složení a vlivu na vodní prostředí. Vodivost se měří tzv. konduktometrem, její jednotkou je obvykle μS⋅cm^-1. V povrchových vodách se hodnota elektrické konduktivity obvykle pohybuje v rozmezí 50-1 500 μS⋅cm^-1.²

Hodnota pH se měří tzv. pH metrem a podává informace o reakci prostředí (kyselosti či zásaditosti vody). Obvykle se pH v povrchových vodách pohybuje mezi 6-8. Jak konduktometr, tak pH metr jsou obvykle vybaveny také čidlem pro měření teploty, která je dalším signifikantním znakem místa odběru³.Všechny naměřené hodnoty opět zaznamenáme. Fotografie pH metru a konduktometru viz níže.

Pro určování viditelnosti se používá tzv. Secchiho [sekiho] deska, slangově „sekáč“ (viz fotografie). Jedná se o destičku obvykle kruhového tvaru upevněnou na provázku s vyznačenými úseky v pěticentimetrových intervalech. Desku ponoříme pod hladinu a zaznamenáme maximální hloubku, kdy desku ještě zřetelně vidíme. Toto měření nám dává informaci o propustnosti vody pro světlo³.

Jakmile máme zapsané všechny charakteristiky prostředí, můžeme přistoupit k samotnému odběru. Různá společenstva odebíráme různými způsoby. Pro odběr planktonu využíváme planktonní síť (slangově planktonka)³. Jedná se o síť kuželovitého tvaru, jež je na špičce opatřena kohoutkem a na horní podstavě upevněna kruhovou obručí, k níž je upevněn provázek. Při odběru planktonku vhodíme do vody a vláčíme ji po hladině směrem k sobě, čímž do sítě nabíráme vodu. Pro zachycení co největšího množství fytoplanktonu tento postup můžeme opakovat několikrát za sebou. Nakonec z planktonky vytlačíme přebytečnou vodu, čímž obsah „zkoncentrujeme“ a odebraný vzorek kohoutkem stočíme do odběrové lahvičky.

Pokud odebíráme bentos (organismy žijící u dna nebo na dně nádrže, volíme jiný postup. Vzorek odebíráme do pipety (viz foto), její velikost volíme podle požadovaného množství odebíraného materiálu. Pipetu vždy držíme ve svislé poloze balónkem vzhůru, aby odebraná voda do balónku nenatekla. Obsah pipety opět přemístíme do připravené odběrové lahvičky.

Pro odběr nárostových organismů z kamenů či smáčených stěn používáme vaničku a kartáček (klidně i zubní – ovšem ne předtím použitý k ústní hygieně). Odběr není ve své podstatě složitý. Do vaničky se odebere malé množství vody z lokality, kartáček se namočí a postupně se s jeho pomocí očišťuje povrch substrátů (např. kamenů či větví). Kartáček je přitom průběžně vymýván ve vaničce s vodou, čímž se nárostová společenstva přenesou ze substrátu do vody, která následně slouží jako vzorek k pozorování³.

Každý odebraný vzorek (každou lahvičku, umělohmotný pytlík apod.) je nezbytně nutné řádně označit, a to přímo na místě odběru. Je výhodné přepravní nádobky označovat číslem a písmenem (např. 1P). Číslo může reprezentovat lokalitu a písmeno obsah vzorku – plankton, bentos, nárosty apod.

Poté, co řádně označené lahvičky dopravíme do laboratoře, začíná práce u mikroskopu. To už je ale kapitola sama pro sebe…

Kontrolní otázky

1. Jakou informaci získáváme s pomocí Secchiho desky?
   • množství látek rozpuštěných ve vodě
   • vodivost
   • průhlednost vody, její propustnost pro světlo
   • hloubka vodní nádrže
2. Organismy kterého společenstva je zpravidla vhodné odebírat pipetou?
   • perifyton
   • bentos
   • plankton
   • neuston
3. Může denní doba ovlivnit podobu společenstva?
   • ano
   • ano, ale pouze zanedbatelně
   • ne, aktivita organismů nesouvisí s denním cyklem

Literatura

1. KOMÁRKOVÁ J. 2006. Metodika odběru a zpracování vzorků fytoplanktonu stojatých vod. Výzkumný ústav vodohospodářský T. G. Masaryka, Praha. 11 pp.
2. ZNEČIŠTĚNÍ VOD. 2025. Konduktivita. Dostupné z: https://znecisteni-vod.cz/teorie/konduktivita/ (staženo 1. 12. 2025).
3. POULÍČKOVÁ A. 2011. Základy ekologie sinic a řas. Univerzita Palackého, Olomouc. 91 pp.