Krásnoočka

zařazení: Eukaryota – SAR – Discoba – Euglenozoa – Euglenophyta (krásnoočka)

zpět na systém

Charakteristika

Krásnoočka jsou jednobuněční a volně žijící bičíkovci – jsou tedy schopni aktivního pohybu1. Řadí se mezi eukaryota, mají pravé jádro a membránové organely (endoplazmatické retikulum, Golgiho aparát apod.). Zásobní látkou je paramylon uložený v cytoplazmě2.

Autotrofní krásnoočka mají chloroplasty, ve kterých nalezneme zejména chlorofyl a, β-karoten a některé xanthofyly. U heterotrofních krásnooček pak fotosyntetický aparát buď chybí, nebo je „zakrnělý“; sekundární heterotrofové totiž obsahují rudimenty chloroplastů3. Vyživují se buď fagotrofně (lovením menších organismů), nebo osmotrofně (přijímáním organických látek rozpuštěných ve vodě)1.

Mají vždy dva bičíky, ale zpravidla jen jeden vychází z buňky, ten druhý je obyčejně nepozorovatelný. Součástí buňky je také tzv. fotorecepční aparát. Skládá se z tzv. paraflagelární lišty, která vnímá okolní světlo, a typického červenooranžového stigmatu, které slouží jako jakési stínítko. Pozor – stigma jako takové není světločivný orgán ani „orgán zraku“, jak se často označuje2.

Buňky mívají většinou vřetenovitý či oválný tvar. Povrch buňky je pokrytý pelikulou. Ta je tvořena bílkovinnými proužky protkanými pod buněčnou membránou a představuje významný znak pro podobu buňky a tím i pro určování krásnooček. Počet a stočení bílkovinných proužků pelikuly určuje měnlivost tvaru buňky. Rody Trachelomonas a Strombomonas mají navíc ještě loriku, neboli zpevněnou vnější schránku. Jde o slizový obal, který je mineralizovaný železem, manganem a křemíkem, které jim dodávají charakteristickou hnědou až oranžovou barvu2.

U krásnooček bylo dosud pozorováno pouze nepohlavní rozmnožování, probíhá podélným dělením buněk. Pohlavní rozmnožování nebylo dosud prokázáno4.

Ekologie

Autotrofní krásnoočka mají kosmopolitní rozšíření, nalezneme je tak po celé planetě2. Mimo nárostového rodu Colacium je můžeme potkat zpravidla v planktonu stojatých vod, případně v neustonu, tedy v povrchové blance na hladině vody1. U heterotrofních krásnooček je rozdíl mezi zástupci osmotrofními a fagotrofními. První uvedení se obvykle volně pohybují ve vodním sloupci, zatímco fagotrofové jsou vázáni spíše na bentos, kde jsou významnými dekompozitory a predátory5.

Významní zástupci

6,7

  1. Euglena – planktonní, někteří zástupci i ve vlhké půdě; může vytvářet velkou biomasu na povrchovém napětí vodní hladiny (neustonickou blanku), zejména ve znečištěných vodách (např. návesní rybníky)
  2. Phacus – většinou zploštělé lístkovité hladké buňky
  3. Trachelomonas – pokrytý lorikou, límeček na přední části jasně ohraničený, na lorice často mají ostny, bradavice apod.
  4. Strombomonas – podobný jako Trachelomonas, oproti němu ale nemá nikdy ostny, límeček v přední části není jasně odlišený
  5. Lepocinclis – buňky válcovité, vejčité či dlouze vřetenovité, pelikula podélně nebo spirálně rýhovaná
  6. Colacium – jediné běžné přisedlé krásnoočko, žije na povrchu drobných korýšů či vířníků, ale mohou se objevit i na větších řasách
  7. Astasia – heterotrofní, bezbarvé, živí se osmotrofně rozpuštěnými živinami

Galerie

  • Euglena sp. (Wikimedia Commons, Deuterostome)
  • Phacus helicoides (J. Kaštovský)
  • Phacus longicauda (R. Kopp)
  • Trachelomonas sp. (J. Kubín)
  • Strombomonas sp. (J. Kaštovský)
  • Lepocinclis sp. (J. Kaštovský)
  • Colacium sp. přisedlé na Trachelomonas (J. Kaštovský)

Literatura

  1. KALINA T., VÁŇA J. 2010. Sinice, řasy, houby, mechorosty a podobné organismy v současné biologii. Nakladatelství Karolinum, Univerzita Karlova, Praha. 606 pp.
  2. TRIEMER R. E., ZAKRYŚ B. 2015. Photosynthetic Euglenoids. In WEHR J. D., SHEATH R. G., KOCIOLEK J. P. (eds.) 2015. Freshwater Algae of North America. Elsevier Inc. pp. 459-483.
  3. SOUKAL P., HRDÁ Š., KARNKOWSKA A., MILANOWSKI R., SZABOVÁ J., HRADILOVÁ M., STRNAD H., VLČEK Č., ČEPIČKA I., HAMPL V. 2021. Heterotrophic euglenid Rhabdomonas costata resembles its phototrophic relatives in many aspects of molecular and cell biology. Scientific Reports. 11:13070.
  4. SAHOO D., KUMAR S. 2015. Xanthophyceae, Euglenophyceae and Dinophyceae. In SAHOO D., SECKBACH J. (eds). 2015. The Algae World. Cellular Origin, Life in Extreme Habitats and Astrobiology, vol 26. Springer, Dordrecht. pp.259-305
  5. KUBÍN J., JURÁŇ J. 2024. Ecology of free-living freshwater heterotrophic euglenoids: A summarizing review. European Journal of Protistology. 96, 126127.
  6. KAŠTOVSKÝ J., HAUER T., GERIŠ R., CHATTOVÁ B., JURÁŇ J., LEPŠOVÁ-SKÁCELOVÁ O., PITELKOVÁ P., PUSZTAI M., ŠKALOUD P., ŠŤASTNÝ J., ČAPKOVÁ K., BOHUNICKÁ M., MÜHLSTEINOVÁ R. 2018. Atlas sinic a řas ČR 1+2. powerprint, Praha, 384+480 s.
  7. KAŠTOVSKÝ J. 2022. Sinicearasy.cz: Skripta ke kurzu Algologie, PřF JU. Dostupné z: http://www.sinicearasy.cz/skripta/algologie.